Pravlastí pohanky jsou Himaláje a do našich končin se dostala ve středověku s mongolskými kočovníky a tatarskými nájezdníky.
Místní obyvatelstvo je označovalo jako pohany a odtud také pochází současný název pohanka. Kroupy z oloupaných semen této teplomilné rostliny se svým složením podobají cereáliím. Chuť pohanky je specifická stejně jako její aromatická vůně. Je přirozeně bezlepková a zároveň přírodním zdrojem rutinu, látky důležité pro pružnost cév. Hodí se jako příloha, do kaší, polévek, rizot, pomazánek i do sladkých nákypů, lívanců a placek.